Historický hřbitov

Ústavní hřbitov, který se nachází mimo areál nemocnice asi 700 metrů západně od farmy, byl dokončen a vysvěcen 12. září 1909 a jako první byl na něm pohřbený 14.9.1909 jedenáctiletý ošetřovanec František Janovský. Pohřbívat se zde přestalo spolu se zrušením ústavní duchovní správy a kostela v roce 1951, hřbitov pak byl od 1.1.1963 předán Pohřební službě hl.m. Prahy, která jej nevyužívala a nechala zpustnout.

Kromě kaple a márnice byla dominantou hřbitova mohyla vystavěná na památku vojákům a obětem první světové války, zesnulým v průběhu hospitalizace v ústavu pro choromyslné v Bohnicích, který mnozí z nich pomáhali stavět. Připomeňme si, co o tom napsal Otakar Hruška v Pamětní knize duchovní správy Královského českého zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích:

„Dne 13. ledna 1917 dle nařízení odevzdány k účelům válečným zvony, a mezi nimi i zvon ze hřbitovní kaple ústavní v průměru 38 cm, a ve váze 30 kg. Duchovní správce sám ohledně zvonu žádného podání neučinil, a kdyby byl věděl, že bude udán také tento zvon ze hřbitova ústavního, byl by sám u c. k. vojenského velitelství vymohl, aby zvon zůstal vzhledem k tomu, že pro c. k. vojíny v ústavu zemřelé, bylo na hřbitově ústavním dle přání c. k. polního vrchního kuráta Voneše vyhlédnuto zvláštní prostranné místo pro jejich hroby a ústav sám, připojiv se v čele k dobrodincům, dal uprostřed tohoto místa postaviti obrovský pomník s nápisem: Corpora dant tumulo, sed patriae vitam (Těla jsou dána do hrobu, ale život vlasti). Nahoře v popředí jest hlava Kristova jako Domini pacis, a po straně jsou písmena Alfa a Omega. Návrh na pomník zdarma vyhotovil pan architekt František Thoř z Prahy. A železobetonový pomník sám zdarma zpracoval pan Scrivante z Troje. Ústav pak dodal potřebný materiál. Pomník měl býti vojensky vysvěcen v říjnu minulého roku, ale svěcení oddáleno až na konec května 1917. Vzhledem k stále vzrůstajícímu počtu úmrtí bylo nutno zakročiti u zemské správní komise o bezodkladné rozšíření ústavního hřbitova. Přes všechno namáhání duchovního správce vlekla se stavba zděného a dřevěného plotu při známé váhavosti vrchního inženýra Dvořáka krokem hlemýždím, až konečně v prosinci, a sice dne 15.12.1917, vysvěcen byl ústavní hřbitov vikářem Antonínem Brožem, farářem v Podolí, zároveň byl vysvěcen pomník pro vojíny v ústavu zemřelé a vykonána předepsaná pobožnost za všechny padlé naše hrdiny.“ (konec citace).

Jiný památník Italům, kteří byli v roce 1916 evakuováni do Bohnic z ústavu pro choromyslné na Tridentském území, byl posvěcen 16. října 1932 arcibiskupem pražským Karlem kardinálem Kašparem za přítomnosti italského velvyslance. Jednalo se o dvě desky z Kararského mramoru zasazených do zdí u vchodu do hřbitovní kaple s nápisem v italštině a češtině: „Věčné památce 48 Tridentských choromyslných do tohoto ústavu převezených a zde zemřelých za strašné světové války, jejichž tělům na tomto hřbitově pohřbeným, nedostalo se se svrchovaného štěstí posledního odpočinku v osvobozené půdě vlasti.“ Pod nimi byly umístěny měděné skříňky s hlínou z Tridentského hřbitova.

O částečné úpravy a občasné zpřístupnění ústavního hřbitova usiluje bohnický patriot pan Jiří Vítek. Nejvýznamnějším počinem v novodobé historii ústavního hřbitova bylo slavnostní requiem, které za oběti první světové války u příležitostí stého výročí od jejího vypuknutí, sloužil 1.11.2014 před pozůstatky hřbitovní kaple pater Jan Kofroň (viz. Fotogalérie – archív Jaromíra Odrobiňáka).

Zdroje:
Otakar Hruška – Pamětní kniha duchovní správy Královského českého zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích (archív PNB).
Josef Tichý – Historie Bohnické psychiatrie (Galén 2006).

Text: Jaromír Odrobiňák

 

Fotogalerie

Brána na ústavní hřbitov
Ústavní hřbitov
Obvodové zdi ústavního hřbitova
Památník na ústavním hřbitově
Jeden z dochovaných pomníků na ústavním hřbitově
Hřbitovní kaple
Stav hřbitovní kaple
Stav hřbitovní kaple
Pater Jan Kofroň na ústavním hřbitově 1.11.2014
Requiem na ústavním hřbitově 1.11.2014
Requiem na ústavním hřbitově 1.11.2014
Requiem za oběti I. světové války na ústavním hřbitově 2.11.2014 (foto Ondřej Martínek)

 

NAHORU