Následná péče III.

Primariát Následná péče III. vede MUDr. Michaela Štochlová.
Vrchní sestra: Andrea Honetschlägerová.

 

MUDr. Michaela Štochlová.

Andrea Honetschlägerová.

Tento primariát má tři oddělení:
Resocializační oddělení pro muže do 65 let –  Oddělení 11. Celkový počet lůžek je 51.
Resocializační oddělení pro ženy do 65 let –  Oddělení 12. Celkový počet lůžek je 55.
Resocializační oddělení pro muže do 65 let, rozdělené na dvě samostatné části – Oddělení 13. Celkový počet lůžek je 47.

 

„Chroničtí pacienti byli v minulosti dost zanedbáváni. Na oddělení nebyl lékař, péči o pacienty zajišťovali pouze sestry, jednou týdně byla vizita a jinak se nic moc nedělo. Až ředitel Zdeněk Bašný se rozhodl udělat reorganizaci a vytvořit areál následné péče, který tu do té doby nebyl. S tím, že by na odděleních byli lékaři, psychologové, pracovní terapeuti a něco se s lidmi začalo dělat. Šlo o to, aby se trochu zvetili a třeba postupně mohli být někam propuštění. Do té doby tady vládl na odděleních pro chronické pacienty strašný hospitalismus, třeba na dvanáctce všechny pacientky měly modré župany, bílé košile a vůbec žádný civil“.

MUDr. Michaela Štochlová

 

Resocializační oddělení pro muže do 65ti let – oddělení 11

„11 je mužské oddělení následné psychiatrické péče, kam jsou pacienti překládáni z akutních oddělení, pokud si hospitalizace vyžaduje delší dobu než dva měsíce. Pečujeme zde o muže do 65 let s širokým spektrem psychiatrických diagnóz, kteří mají většinou i přidružené sociální problémy. Jsou u nás lidé, kteří mají velmi široké spektrum diagnóz od mentálních retardací přes demence jakékoliv etiologie, psychotiky, reziduální schizofreniky, až po floridní pacienty.

Cílem léčby je stabilizace duševního stavu, podpora pracovních a sociálních návyků a dovedností. Výsledkem psychiatrické rehabilitace a resocializace může být propuštění domů, pokud domov existuje, případně propuštění do různých typů chráněného a komunitního bydlení a nebo umístění v domovech se zvláštním režimem. Na tomto oddělení máme terapeuta, který zajišťuje různé pracovní aktivity, pacienti chodí do dílen, účastní se nácviků sociálních dovedností, pracuje s nimi také psycholožka, aby ti, u kterých to jde, mohli postoupit dál do chráněného nebo komunitního bydlení.

Většina pacientů podle ní žádá o přijetí do některého z ústavů sociální péče. Dříve se jim říkalo domov důchodců s psychiatrickou péčí, v současnosti se používá název domov se zvláštním režimem. Bohužel je velký problém v tom, že pro Prahu jsou jenom tři, ani jeden není v Praze. Jeden je v Krásné Lípě u Rumburka, jeden je ve Svojšicích a jeden je v Terezíně. A čekací doba je několik let.

Oddělení 11 disponuje 53 lůžky a je uzavřené. Většinou nám pacienti neutíkají, protože nemají důvod, v podstatě by se z nich stali bezdomovci, ale spíš jde o to, aby se nikdo neztratil. Stalo se nám třeba, že jsme našli pacienta trpícího demencí až dole u Vltavy. Spíš kvůli tomu je oddělení uzavřené.

Vzhledem k tomu, že oddělení 11 patří k jednomu z prvních, které byly v léčebně postaveny a zatím neprošlo žádnou zásadní rekonstrukcí, jsou pokoje na tomto oddělení převážně více lůžkové. Původní ložnice jsou obrovské a nejdou příliš rozdělit nějakými příčkami. Okna byla koncipována tak, že kdyby se ložnice rozdělila, bude v některé části tma. Podařilo se nám udělat sedmi a osmi lůžkové pokoje, každý má svoji válendu, svůj stolek, svoji skříňku nebo dvojskříňku a poličku..

uvádí Michaela Štochlová.

 

Resocializační oddělení pro ženy do 65ti let – oddělení 12

„Na oddělení 12 pečujeme o ženy do 65 let s širokým spektrem psychiatrických diagnóz, které mají většinou i přidružené sociální problémy. Při reorganizaci péče o chronické pacienty za pana ředitele Bašného jsme počítali s tím, že na dvanáctku budou překládány pouze pacientky z akutních oddělení, které jsou nepropustitelné nebo potřebují nějakou další péči. Takhle to v podstatě funguje, ale ve výjimečných případech nakdy bereme pacienty i z centrálního příjmu.

Uzavřené oddělení disponuje 55 lůžky, které jsou po většinu roku plně obsazená. U nás je plno téměř pořád, když máme dvě, tři místa volná, je to spíše vzácnost. Vzhledem k tomu, že oddělení 12 patří k jednomu z prvních, které byly v léčebně postaveny a zatím neprošlo žádnou zásadní rekonstrukcí, jsou pokoje na tomto oddělení převážně více lůžkové. „Ženské oddělení má bohužel 55 lůžek a opravdu zde máme snad veškeré diagnózy, které v psychiatrii existují. Není to úplně dobře, když jsou všichni pohromadě, zvyšuje se tím riziko nežádoucích událostí. Například když někdo mentálně retardovaný otravuje pacienta s poruchou osobnosti, vznikne z takové kombinace snadno konflikt. I pro personál je velmi náročné zvládnout 55 lidí.

Cílem léčby je stabilizace duševního stavu, podpora pracovních a sociálních návyků a dovedností. Výsledkem psychiatrické rehabilitace a resocializace může být propuštění domů. Většina pacientek však bohužel domov nemá. Alternativou je propuštění do různých typů chráněného a komunitního bydlení (odkud se ale bohužel často vracejí zpět) a nebo umístění v domovech se zvláštním režimem. Chroničtí pacienti, kteří jsou opravdu duševně nemocní, v těchto zařízeních většinou vydrží. Mají tam v podstatě hezčí podmínky a velmi příjemnou péči, takže nejdou do horšího, než mají tady. Jsou to státní zařízení, která se také postupně vylepšují, ale když se vylepší, tak se v nich sníží počet lůžek.

Čekací doba na přijetí do některých zařízení pro klienty s duševním onemocněním je podle ní třeba i devět let. Alternativou, kterou také využíváme, jsou soukromá zařízení podobného typu. Jenomže jejich majitelé většinou chtějí, aby si pacient platil 400 korun za den. Tam není žádná čekací doba, takového pacienta vezmou hned, většina pacientů však na tuto možnost nedosáhne. Pacient by musel mít naspořeno alespoň tři sta tisíc anebo mít důchod minimálně 12 000 korun. Takový důchod má málokdo“.

říká Michaela Štochlová.

 

Resocializační oddělení pro muže do 65ti let – oddělení 13

„Oddělení s celkovým počtem 48 lůžek je rozděleno na dvě části. V přízemí se nachází uzavřená část především pro intenzivní péči o pacienty s těžším duševním i somatickým postižením a s chronickým defektem soběstačnosti. Pobyt na otevřené části v prvním patře je zaměřen především na resocializaci pacientů. Jejím cílem je znovuzačlenění pacientů do společnosti a podpora pracovních návyků a sociálních dovedností. Toto oddělení má 30 lůžek rozdělených do čtyř ložnic.

První patro je otevřené a probíhá tu docela intenzívní rehabilitace. Všichni pacienti z prvního patra musí někam docházet, aby získali sociální dovednosti. Chodí například do cvičných kuchyněk a také na různé terapie, protože pacienty z tohoto patra dost propouštíme, buď domů nebo do chráněného sociálního bydlení.

Uzavřená část oddělení v přízemí prošla v roce 2003 kompletní rekonstrukcí. Umožnil ji výtěžek z Adventních koncertů v předchozím roce. Adventní koncerty tehdy ještě uváděli Kubišová, Fischerová a Kačer. Získali jsme finanční prostředky alespoň na rekonstrukci přízemí. Jsou tam třílůžkové pokoje zařízené pro intenzivnější péči. Dále oddělení disponuje jedním dvoulůžkovým, nadstandardně vybaveným pokojem.

V přízemí máme pacienty, kteří jsou na tom bohužel hůře. V pokojích pro intenzivní péči je pět vozíčkářů, dále dva úplně ležící pacienti, takoví, kteří opravdu vyžadují kombinovanou intenzívní péči, protože i fyzicky jsou na tom hůře. Takovýchhle psychiatrických pacientů, kteří jsou na tom špatně fyzicky, máme sedmnáct. Tito pacienti jsou na oddělení v podstatě natrvalo. „Pokud se po somatické stránce hodně dekompenzují, tak je od nás převezme interna. Jinak jsou tady, protože se málokdy podaří najít pro ně odpovídající péči někde jinde. Tyto lidi není možné nikam propustit, protože fyzicky a ještě psychicky nemocného člověka skoro nikde nevezmou“.

říká Michaela Štochlová.

 

NAHORU