Gerontopsychiatrie – akutní péče

Primariát Gerontopsychiatrie – akutní péče vede MUDr. Richard Krombholz, MBA.
Vrchní sestra: Bc. Alžběta Hacklová.

 

MUDr. Richard Krombholz, MBA.

Bc. Alžběta Hacklová.

Tento primariát má dvě oddělení:
Příjmové oddělení pro muže a ženy nad 65 let – oddělení 29.
Příjmové oddělení pro nemocné nad 65 let – oddělení 32.

 

„Naším úkolem je stabilizovat zdravotní stav pacienta tak, aby se pokud možno mohl vrátit do známého prostředí, na které je zvyklý. Dlouhodobé statistiky se příliš nemění, více než polovinu pacientů se nám daří propustit do domácího ošetřování, nebo do zařízení sociální péče. Přibližně jedna třetina pacientů přechází na oddělení následné gerontopsychiatrické péče a asi desetina pacientů umírá. Máme zde nemocné, kterým je sto a více let, jsou to lidé na konci své životní cesty. Není pravda, že by péče o seniory byla jen smutná medicína. V mnoha případech nemocní, kteří k nám přijdou v opravdu špatném stavu, depresivní, bez zájmu o život, doslova rozkvetou. To je velká odměna.“

MUDr. Richard Krombholz, MBA.

 

Příjmové oddělení pro muže a ženy nad 65 let – oddělení 29

„Oddělení 29 je rozděleno na části. V přízemí se nachází uzavřená ženská část oddělení s 26 lůžky. V prvním patře funguje otevřená koedukovaná část oddělení s 35 lůžky (společná pro muži a ženy).

V přízemí je čistě ženské příjmové uzavřené oddělení. Léčí se tu hlavně pacientky se syndromem demence, ale třeba také s depresivní poruchou, nebo závislostmi. Dále pacientky imobilní a nemocné s komplikovanou tělesnou morbiditu.

V prvním patře oddělení 29 jsou na otevřené části oddělení hospitalizováni muži i ženy. Skladba pacientů je jiná než na uzavřeném oddělení, jsou tu pacienti spolupracující, schopní základní sebeobsluhy, orientovaní, mobilní. Diagnostické spektrum tvoří hlavně poruchy nálady ve vyšším věku, dále diagnostické hospitalizace u počínajících demencí, klidní pacienti s psychotickým onemocněním a pacienti se závislostní problematikou schopní alespoň základního režimového pobytu.

V přízemí oddělení 29 je také umístěn nadstandardní jednolůžkový pokoj s možností přistýlky pro rodinného příslušníka. Je vybaven plně polohovacím pacientským lůžkem s nočním stolkem, pohovkou, TV, rádiem a ledničkou a sociálním zázemím. Pokoj je samozřejmě vybaven signalizačním zařízením napojeným na sesternu. Pobyt pacienta na nadstandardním pokoji je nutno předjednat a řídí se zvláštním režimem, který je součástí domácího řádu. Platba za jeden den pobytu pacienta je 400 Kč. „Je to vlastně jediný nadstandardní pokoj s možností přistýlky pro příbuzné, který v psychiatrické nemocnici máme, ale věřím, že takových pokojů časem přibude“.

MUDr. Richard Krombholz, MBA.

 

Příjmové oddělení pro nemocné nad 65 let – oddělení 32

„Oddělení 32 je uzavřeným oddělením a je rozděleno na mužskou část s 20 lůžky na přízemí a ženskou část s 21 lůžky v 1. patře. Na uzavřeném oddělení jsou hospitalizováni hlavně pacienti s demencemi a jejich komplikacemi, kteří nemohou být přijati na otevřené oddělení zejména z důvodů desorientace a poruch chování. Dále jsou tu hospitalizováni pacienti s psychotickým onemocněním, ať už se jedná o poruchu přecházející z mladého věku nebo na organickém podkladě. Dále těžce depresivní pacienti, u kterých hrozí riziko sebepoškození. Tito bývají zpravidla po stabilizaci překládáni na otevřené oddělení. Na toto oddělení jsou přijímáni i závislí pacienti staršího věku. Někdy přijetí předchází detoxifikační pobyt na AT oddělení a někdy jsou přijímáni rovnou k nám.

Největší část klientely podle něj tvoří pacienti trpící demencemi a jejich komplikacemi včetně diagnostických pobytů. Další velkou skupinou diagnóz jsou afektivní poruchy ve stáří a organické duševní poruchy obecně. „Po dohodě realizujeme i respitní pobyty pacientů trpících demencí kupříkladu při onemocnění či plánovaném zdravotním výkonu pečovatele. Realizujeme i ochranné léčby pacientů starších 65 let.

Na primariátu se léčí pacienti s celým spektrem duševních poruch, včetně závislostí. Bereme pacienty od pětašedesáti let, ale v indikovaných případech i mladší, jedná především nemocné, u kterých se projevila demence nebo jiná neurodegenerativní nemoc už v mladším věku. Pacienti kolem šedesátky s depresivními formami demence by byli na dospělé psychiatrii nešťastní, a tam by z nich byli také samozřejmě nešťastní, takže těch pětašedesát let pro přijetí na naše oddělení není dogma.

Délka ošetřovací doby na příjmovém oddělení je stanovena vnitřním předpisem na padesát dní. Ani to není dogma, jedná se spíše o rámec. Některé pacienty tu máme i déle, ale ve skutečnosti je průměrná ošetřovací doba podstatně kratší, protože obrat na našich odděleních je velký. Obvykle jsou tu pacienti 20 až 30 dní, záleží na jejich zdravotním stavu. Ten tlak na lůžka je relativně velký, rozhodně nemáme problémy s obložností. Pravidelně máme spíše opačný problém, že máme přetlak poptávky nad nabídkou.

Na 103 lůžek celého primariátu je podle něj přijato kolem tisíce pacientů ročně. „Samozřejmě se přijímá stále, ve dne, v noci, v pátek i ve svátek. Část pacientů se k nám dostane z domova´za doprovodu příbuzných, část prostřednictví RZS, část klientů přichází z domovů důchodců nebo z jiných nemocnic a část na doporučení ambulantních psychiatrů. Důvodem bývá zpravidla náhlá dekompenzace stavu provázená kupříkladu stavy zmatenosti.

Mezi laickou veřejností často slýcháme názory, že na duševní onemocnění se příliš často neumírá. S tím však nelze souhlasit. Například pooperační delirium u 80letých pacientů, které nasedá na terén demence, končí ve dvaceti až padesáti procentech případů smrtí. Jde o závažný stav, který se sice navenek projevuje především zmateností, ale zároveň celkově člověka vyčerpává. Také demence jsou nemoci, na které se umírá. Alzheimerovu nebo Parkinsonovu nemoc umíme nějakou dobu stabilizovat, ale neumíme je léčit ve smyslu ovlivnění jejich příčiny.

Naším primárním cílem je pacienty stabilizovat tak, aby byli schopní se vrátit do známého prostředí, ze kterého přišli, což je pro ně nejvýhodnější. Pacient trpící demencí lépe prosperuje v prostředí, které je mu známé, kde je adaptovaný, kde zná předměty, které má okolo sebe a zná lidi, kteří se okolo něj pohybují a má nějaký svůj režim, na který je zvyklý. Samozřejmě část klientely není možné propustit ať už domů, nebo do zařízení sociální péče. Tito nemocní jsou potom překládáni na lůžka následné péče, kde se dále řeší zejména jejich sociální zajištění.“

říká MUDr. Richard Krombholz, MBA.

 

NAHORU